neděle 15. září 2019

A ty jsi NOMÁD?

Jsem lektorka němčiny na volné noze.
Dnes jsem se rozhodla přiblížit všem čtenářům blogu svůj pracovní život. Co dělám, když nejsem na cestách a nevařím? Jak na cestování vydělávám? Odpovědi, včetně toho, jak na to, najdete v článku. 


tlumočím a překládám pro firmu Peter Seppele G.m.b.H.

Je sedm, ostatní spěchají do práce, ale mě se nechce z postele. Uvařím si čaj, vlezu pod deku s notebookem a začínám překládat nějaká obchodní sdělení. Připadám si jako když jsem psala bakalářku, mám otevřený slovník synonym, tentokrát německých, abych se co větu neopakovala a vím, že mám deadline do zítra, toť vše.

Na volné noze si připadám stále napůl jako studentka. Svůj čas si organizuji sama, sem tam mám volná dopoledne, jindy volné večery, někdy pracuji o víkendu, většinou v týdnu. Diář je nedílnou součástí mého života, ale ten jsem měla vždycky. No a protože jsem stále trochu oldschool a neumím používat moderní technologie, vedu si diář papírový.

Jak na volnou nohu? 

Nejlepší by prý bylo začít ještě během studia, nemusíte platit žádné odvody na sociální a zdravotní, a můžete si podnikání tedy jen ,,zkusit´´. Já jsem s tím začala, až když mi tak trochu teklo do bot, měla jsem na výběr, buď se nechám někde zaměstnat na 40 hodin týdně jako kancelářská myš, s tím, že se nechám o třetinu platu připravit státem a nebo to risknu a budu doufat, že našetřené peníze vydrží do chvíle, než přijde úspěch (první prodané kurzy).

První kroky vedly na živnostenský úřad, kde každému za tisíc korun vystaví živnostenský list. Druhý krok vedl na úřad práce, kde jsem oznámila ukončení o evidenci, a po třech měsících se konečně nemusela cítit jako parazit, který neví, co se životem.

Nakonec to vůbec nebylo tak těžké a složité, jak jsem se obávala. Investice do podnikání byla v podstatě nulová, protože počítač vlastním už několik let, stejně tak telefon, a připojení na internet je asi samozřejmostí v každé domácnosti i kavárně. Na co jsem si musela dát pozor je přihlášení na zdravotní pojišťovně, SSZP a FÚ. Vlastně jsem se ani přihlašovat nemusela, dostali ohlášeno, že jsem si založila živnost jako hlavní pracovní činnost a poslali mi dopis s informací, kolik mám měsíčně platit. Nastavila jsem si trvalé příkazy a od té doby to neřeším. Je to tak jednoduché, až mám podezření, že jsem něco udělala špatně.

Jak hledám klienty?

Rozhodla jsem se pro začátek učit němčinu. Je to jedna z věcí, kterou umím nejlíp, a tak proč nepředat zkušenosti dál. Samozřejmě, mohla bych si otevřít kurzy vaření, rozhodnout se psát knihy nebo žonglovat v cirkuse, ale přeci jen s tou němčinou i vyučováním mám nějaké zkušenosti.

První studenty jsem našla mezi svými přáteli a přáteli přátel, kde jinde než na facebooku. Kdo chce v dnešní době získat lepší pozici v práci nebo se vydat za hranice, né moc daleko od domova, bude němčinu potřebovat. Na internetu najdete skupiny sdružující příznivce snad čehokoliv, a tak jsem v rámci marketingu sdílela své nabídky do několika skupin plných studentů, lektorů i obyčejných lidí a během čtyř měsíců jsem si kolem sebe vytvořila takové množství studentů, že je za chvíli budu muset odmítat, nechci-li pracovat i o víkendech.

Učím všechny věkové kategorie. Od nejmladších žáčků (11 let), přes středoškoláky, vysokoškoláky, mladé podnikatele i zaměstnance, matky na mateřské, až po manažery ve Škodovce a zkušené padesátníky na vrcholu kariéry.


Spolupráce s jazykovou školou 

Pokud si ze začátku nejste jistí, zda najdete dostatečný počet klientů/studentů, začněte spolupracovat s nějakou rozjetou firmou. Pro mě to byly a jsou jazykové školy. Jazykovka Vám sežene klienta, často poskytne i materiály k výuce, případně prostory. Tahle pohodlnost je vykoupena tím, že přijdete až o polovinu svého zisku. Na druhou stranu máte alespoň nějaké finanční jistoty, protože studenti z jazykových škol si předplácejí lekce na dlouho dopředu a často chodí pravidelně, zejména pokud se jedná o kurzy hrazené firmou. Pokud máte zájem o překlady, můžete překládat pro nějakou z překladatelských agentur, případně později přímo pro jednu konkrétní firmu, která bude zadávat zakázky jen Vám.

Asi jste pochopili, že investice za marketing byla také nulová.

Jak se sebevzdělávám?

absolvovaný kurz B2 na univerzitě v Chemnitz (2016)

Učený z nebe nespadl. (Kein Meister ist vom Himmel gefallen)

Německy umím relativně dobře, a to především proto, že jsem tam skoro dva roky žila. Člověk si jazyk hodně na-poslouchá. Někdy se mi dokonce stane, že přesně nevím, co znamená to slovíčko v češtině, ale vím, kdy se používá. Jedná se zejména o taková ta parazitní slova, kterými vyplňujete větu (a sice, dokonce i, přece apod.), jenže studenti, naučení ze středních i základních škol překládat slovo od slova, to přece musí vědět, a tak pátrám ve slovníku a pídím se po přesném překladu.

Naopak jsou slova, která mají významů vícero. Student může znát jeden význam a nedává mu to smysl, dokud mu nevysvětlím i ty další, a ano, může se stát, že ty další významy ani já neznám, a pak mě znění nějakého textu docela překvapí.

Snažím se vzdělávat pomocí videí na internetu, které nejenom obohacují moji slovní zásobu, ale dávají mi inspiraci, jak učit. Každý lektor má své metody, někdo učí z učebnice, někdo používá pracovní listy, někdo pouze konverzuje, jiný píše na tabuli či hraje hry – v ideálním případě je to kombinace všech dostupných prostředků, a to tak, aby vyhovovali konkrétnímu studentovi.

Individuální kurzy jsou individuální proto, že každému jedinci vyhovuje něco jiného. Jako lektorka mám za úkol přijít na to, jak se student nejlépe učí, tak aby ho to bavilo, a tak aby si z toho něco odnesl, což se pozná až po pár společně strávených hodinách.

(Motivace je stejně vždy nejdůležitější faktor, ať se snažím sebevíc.)

Slovíčka se tedy učím z knih, článků, časopisů, videí a filmů. I v českém jazyce mám stále mezery, čehož si všímám zejména při hraní aktivit, či brouzdání v oboru, jež mi je cizí. V němčině se sice domluvím, textům porozumím, ale stále je, co se učit.

Důležité moudro č. 1 – V jazyce se nedá překládat slovo od slova. S jazykem si musíte hrát, musíte mít představivost a propojovat jej s dalšími jazyky.

na univerzitě v Německu - kurz C1

Důležité moudro č. 2: Nezáleží na tom, jak dobře umíš jazyk, důležité je to, jak ho umíš předat dál.

Platí to asi všeobecně, ať učíte kohokoliv, cokoliv. Je hezké, že sama umím dobře německy, ale musím vymyslet způsob, jak vysvětlit ostatním, proč, co a jak, a to je mnohdy těžké. Právě proto se říká, že ti, kteří mají němčinu jako svůj rodný jazyk, jsou ti nejhorší učitelé. Nikdy si totiž neprošli tím učením, a mají jazykové znalosti přirozeně, mohou s Vámi tedy konverzovat a opravit Vám chyby, pokud však chcete gramaticky vysvětlit co je co a proč to tak je, většina z nich neví. Představte si nějakého strejdu v hospodě, jak by Vám vysvětloval, proč je ve slově mlýn tvrdé y, ale ve slově mlít měkké i. Hmm? Proč se občas za podstatnými jmény píše tvrdé a občas měkké i? Né každý Čech Vám dá uspokojivou odpověď, stejně tak né každý Němec ví, co je Konjunktiv II.

Jaké mám jako OSVČ povinnosti? 

Jak už jsem říkala, musím každý měsíc platit ZP a SP, a na konci roku udělat daňové přiznání. Vzhledem k tomu, že mám fóbii z čísel, nechám to na odbornících. Ve svém okolí máte určitě spousty účetních, kteří to rádi a správně udělají. Každého totiž baví něco jiného.

Abych měla těm účetním co předat, musím vystavovat faktury. Zní to hrozně vznešeně, ale není to nic jiného než stažený vzor z internetu, který si uložíte na plochu, a po každé přijaté ,,zakázce" přepíšete číslo faktury (tvoříte číselnou řadu, jdoucí za sebou), jméno klienta, částku, variabilní symbol (stejné číslo jako číslo faktury) a odešlete.

Faktury si potom ukládám do jednotlivých složek s názvy měsíců a do jiného souboru si zapisuji čísla faktur a datum splatnosti, abych viděla, zda všichni zaplatili včas. A když ne, tak dělám do emailu ,,bububu".

Bála jsem se toho a musím uznat, že to není nic těžkého, během pár týdnů se do toho dostanete a časem si vše vylepšíte podle sebe, abyste měli minimum práce a maximální přehled.

A jak se mi daří?

Dnes jsou to čtyři měsíce, co podnikám, nebo-li co jsem na volné noze a pracuji jako lektorka němčiny. Nezmínila jsem možná jednu důležitou věc – učím němčinu přes Skype, občas překládám a provádím korekturu textů, to v praxi znamená, že nemusím opustit dveře bytu.

Má to svoje výhody i nevýhody, a taková práce není pro každého, mě však s mojí povahou úplně maximálně vyhovuje. Nemám žádné kolegy, kolegyně, ani šéfa, mám maximálně facebookové skupiny, kde se nachází podobně pracující ženy, se kterými si mohu vyměňovat názory, zkušenosti a rady. Nemám nikoho, kdo by mi určil pracovní dobu, a tak je to vše o mé disciplíně, potažmo lenosti. Každý týden jsem v kontaktu s desítkami lidí, žijících po celém světě, povídám si s nimi o jejich životě, práci i rodině, a přitom jsme se nikdy nesetkali tváří v tvář. Večery, které většina lidí tráví chozením do kina a na večeře, trávím před obrazovkou svého počítače. Volno mívám vesměs dopoledne, kdy je většina lidí, kromě důchodců a matek na mateřské, v práci.

potvrzení o lektorování českého jazyka v Německu

Co je největším benefitem mé práce a proč Skype?

Vždy jsem toužila najít práci, díky které budu moct cestovat. Chtěla jsem být taková ta klasická manažerka v kostýmku, s kufříkem v ruce, která bude třikrát do měsíce lítat na konference, porady a meetingy. Bylo mi jedno, co budu prodávat, nabízet, koordinovat nebo kvůli čemu bych vlastně létala, chtěla jsem se podívat do světa a mít to zadarmo. Naštěstí mi včas došlo, že letět do Paříže na konferenci neznamená procházet se pod Eiffelovkou, užívat si piknik v trávě a plavit se po Seině, ale že to znamená vstát v šest ráno v nějakém hotýlku, od rána do večera pracovat a večer zase letět zpátky, a takhle, takhle si to teda nepředstavuji.

A tak zpět ke spojení cestování a práce.

V roce 2017 jsem se dozvěděla o digitálním nomádství. Myslím, že jsem nejprve přečetla Travel Bibli, kde jsem tuhle kapitolu dokonce přeskočila. Jenže na přednášce Matouše Vinše, jsem se tomu nevyhnula, a jsem ráda. Dozvěděla jsem se, že digitální nomád je člověk, kterému k výkonu povolání stačí jenom počítač a mobilní telefon. Tehdy jsem si říkala: ,,Co já bych asi tak mohla dělat." O IT nevím vůbec nic, jsem ráda, že si zapnu počítač, otevřu internet a zase ho vypnu. O marketingu vím leda to, že se snaží vnutit lidem něco, co nechtějí. Grafika? Focení? ,,Jéžiš marja", nejsem technický typ, takže digitální nomádství pro mě asi nebude, škoda.

No uznejte, pro někoho, kdo chce cestovat a být každou chvilku (několikrát za měsíc) nebo i každou chvíli (párkrát do roka) na jiném místě, je to ideální.

A nakonec mi osud přeci jen přihrál něco, co umím, a dá se to dělat online. Místo abych dojížděla do jazykové školy nebo ke studentovi domů a učila ho jazyk, tak si oba zapneme počítač a scházíme se v pohodlí našich domovů.

Ušetříme oba. Ušetříme peníze za cestu a čas na ní strávený, student ušetří peníze za učebnici a já si ušetřím nervy s šíleně nesmyslnými, ošklivě napsanými učebnicemi. Nemusím se převlékat ze svých pohodlných domácích kalhot, nemusím se malovat, nemusím si připravovat svačinu. Jsem pánem svého času a lekce si plánuji podle svých časových možností. Nikdo mě nenutí začínat pracovat ráno v sedm, a naopak mě nikdo nevyhání, když pracuji do pozdních nočních hodin. Nikdo mi neříká, co a jak mám dělat, na všechno si musím přijít sama. Vše co dělám, dělám sama pro sebe a pro své studenty, a tak pokud někdo potřebuje lekci ráno v sedm, vstanu, dává mi to smysl, pokud někdo nemá čas jindy, než v osm večer, jsem tu pro něj. Dělám věci proto, že mě osobně dávají smysl a někomu tím pomáhám, né proto, že to řekl šéf.

učím přes Skype


Co je mým dalším cílem?

Učit němčinu je skvělé a učit přes Skype je ještě lepší, stala jsem se nezávislou na místě. Mým dalším cílem do budoucna je, stát se nezávislou na čase. Momentálně je jedno, jestli jsem celý den v Praze, Mladé Boleslavi nebo v Plzni, dokonce je jedno jestli jsem v Německu, Anglii či ve Španělsku, stále však musím být ve smluvený čas připojená k internetu a odučit přesně čtyřicetpět či šedesát minut, několikrát denně.

Mým cílem je objevit takový projekt/práci/poslání, kde nebudu závislá na čase ani místě, ale pouze na úkolu.

Napadá někoho proč?

Mrkněte se na hodinky. U nás je 8.10 a právě se probouzíme do nového dne. V Nepálu máme poledne a chystáme se usednout ke stolu s Dalbhátem. V Sydney je pozdní odpoledne, čas na kávičku a dort s výhledem na operu, a v Torontu je hluboká noc.



Žádné komentáře:

Okomentovat