čtvrtek 4. dubna 2019

Rozmanitá Indie - mezi hinduisty, buddhisty, džinisty, muslimy i ateisty

Během dvouměsíčního dobrodružství jsme projeli Indii od severu až na jih, byli pozváni na svatbu, jezdili na motorce, zpívali mantry, zakládali hinduistický chrám v horách, sjeli se speciálním marihuanovým lassi, smažili bramboráky s couchsurferama, nechali se potrkat od pouliční krávy, relaxovali u moře nebo zkoušeli různá jídla.
Z chladného Nepálu, který před Štědrým dnem začali všichni hojně opouštět a vracet se domů na Vánoce, jsme se přesunuli do rozpálené Mumbaje. Poprvé jsme pocítili tu atmosféru dovolené, i přes to, že šortky a tílka museli zůstat na dně krosny.
Mumbaj je neskutečně obrovské město, plné aut, tuk tuků, motorek a lidí, i přesto občas ulici blokuje kráva, stádo ovcí nebo jezdec na koni. Těchto kontrastů je Indie plná, a učarovaly nás natolik, že jsme v ní strávili dva měsíce.
Štědrý den jsme sice strávili slavnostně, avšak úplně jinak, než-li u stromečku a koled. Dostali jsme pozvání na předsvatební večírek. Procházeli jsme se tedy po červeném koberci, popíjeli ovocné koktejly, sledovali pěvecká a taneční vystoupení, a když jsme se dosyta najedli, přesunuli jsme se v noci do Pune.

Pune - město dobrého jídla, průmyslu a obchodu

Jedno z nejlepších měst na život. Oproti jiným indickým městům je tu celkem čisto, najdete tu hromadu moderních kaváren, nákupních domů a restaurací. Naším největším zážitkem však nebyli památky, ale rodina, u které jsme žili. Zjistili jsme, že běžná indická rodina obsahuje stovky členů. A ti příbuzní, které my považujeme za vzdálené, jsou stále těmi nejbližšími, a jejich vzdálené příbuzné, my často ani neznáme. Se třemi generacemi jsme si tak pochutnávali na Pani puri, Paneer Butter Masala, Lady Fingers curry a dalších pochoutkách skoro dva týdny. Byli jsme zasvěceni i do procesu vybírání nevěsty našemu kamarádovi, a dozvěděli jsme se tak, co je v Indii pro výběr partnera nejdůležitější. Na rande potom přijela půlka rodiny, čítající asi osm členů, a vyjednávalo se o majetkovém vyrovnání po svatbě. Domluvené sňatky jsou v Indii běžnou věcí.

jezero v Pune

Indická svatba - barvy, tanec, 700 lidí a spousta jídla

Před rokem se mi jeden kamarád chlubil, že se bude v prosinci příštího roku ženit. ,,Vážně? Vždyť ani nemáš přítelkyni,´´ smála jsem se tehdy, a netušila, že mu ji do té doby rodiče najdou. Nakonec se nám povedlo dostat se do Indie právě na termín jeho svatby, a rozhodli jsme se, že ho navštívíme. Svatba trvala tři dny, byla neskutečně barevná, veselá, plná jídla, dobrých lidí, tance a tradic. Pozváno bylo skoro sedm set lidí. Poprvé jsem na sebe oblékla indické sárí, ale zapadnout mezi ostatní se nám stejně nepodařilo. Pro vesničany jsme byli možná první běloši, které kdy viděli, a tak mi pořád chválili vlasy a chtěli se s námi fotit.

svatba

Aurangabad - mešity, jeskyně a dech beroucí příroda

Zvláštní město s magickým okolím. Všude okolo jsou historické stavby, zříceniny, jeskyně a hory. Nejlepší je, půjčit si motorku, a projet si okolí. Ačkoliv vstupné nebylo zadarmo, návštěva Ellora caves se určitě vyplatila. Komplex asi třiceti jeskynních chrámů, které vás okamžitě přenesou do trpasličích pevností z pána prstenů. V Aurangabadu je obrovská muslimská komunita, spousta mešit a není snadné najít hotel, mrkněte ale na couchsurfing, díky Deoremu, který se nás na tři dny ujal, máme nezapomenutelné zážitky do teď.

podzemní chodby, jeskynní chrámy - Ellora

Udaipur - město paláců a jezer

Architektonicky jedno z nejhezčích indických měst. Poměrně čisté, moderní a útulné město, které je plné paláců, hotelů a restaurací. Právem se mu přezdívá město jezer. Okolní příroda také stojí za to. Doporučuji se autem či na motorce dostat do hor nad městem. Naleznete tam další jezera a pěkné západy slunce. V Rajastanu určitě ochutnejte Dalbhati Churma.

západ slunce v Udaipuru

Pushkar - Pooja, Bhang a krávy, kam se podíváš

Malá vesnička, jenž je jedním z nejposvátnějších náboženských míst na světě. Bůh Bráhma vložit svoji sílu do jezera uprostřed města, do kterého se denně jezdí koupat stovky věřících. Kolem celého jezera je vystavěn komplex chrámů, po ulicích se promenádují desítky krav a do města nemůžete vstoupit, aniž byste vykonali obřadnou Pooju na břehu jezera, při které se pomodlíte za své rodiče i přátele. Hinduisté popíjejí během svátků, jakými jsou Diwali či Holi, nápoj zvaný Bhang, obsahující marihuanu. Během roku si jej můžete ochutnat v kavárnách pod názvem Special Lassi, ale pozor, dejte si radši slabší. 

místní lidé se v jezeře koupají či se k němu modlí

Jaipur - růžové město plné zvířátek.

V centru města jsou desítky zahrad i paláců, mile nás překvapila hromadná vstupenka a snížené studentské vstupné. Díky tomu jsme si město řádně užili, navštívili astronomický park, plný zábavných historických pomůcek na určování času či data, prohlíželi si architektonické skvosty paláců a odpočívali v zelených parcích. Okolo města jsou vysoké hradby a pevnosti, do kterých je potřeba dojet autem. Měli jsme štěstí, že nás tam rodinka, u které jsme bydleli, vzala na výlet. Pokud jste v Jaipuru jen na jeden den, raději se na prohlídku centra vyprdněte a dojeďte do Amber fort. Východ slunce za opevněnými kopci, opičky na nádvoří a krásná architektura, to bylo moc hezké. Dvoukilometrovým tunelem pak můžete projít do další pevnosti.
Díky cestopisu od Jana Macháčka, jsme se vydali i na Monkey temple, a užili jsme si super podívanou na opice, prasata, krávy i psy, kteří před chrámem společně dováděli.

Amber fort

Agra - perla paláce alias Taj Mahal

Kdo neviděl Taj Mahal, jakoby v Indii nebyl, že? I my jsme se tedy vydali za nejvyhlášenější památkou, protože je to stavba opravdu unikátní. Počítejte však s tím, že vstupné do Taj Mahal stojí jako dvanáct teplých jídel, či tři noci ve slušném pokoji. Zkrátka to s rozpočtem trochu zamíchá. Ve městě není potřeba se nijak zvlášť zdržovat. Lákadel pro turisty je tam spousta, ale všechno je dost drahé, a uvidíte to v Indii ještě několikrát, za míň. K paláci se vydejte brzy ráno, před východem slunce, dokud není ve frontách tolik lidí.

ráno, 8:30

Dillí - hlavní město je plné kontrastů

V hlavním městě jsou rozdíly mezi obyvateli asi nejmarkantnější. Někteří lidé žijí v obrovských vilách, v některých domech je spousta nevyužitého prostoru, některé byty by stačilo zrenovovat, a přesto jsou rodiny, které žijí na ulici, ve slumech, ve stanech v ghettech. Znečištěné ovzduší a špína zabije každoročně deset tisíc lidí, a přesto mají ti bohatí několik aut, která to způsobují a továrny nepřestávají vyrábět, protože je kupují. Některá místa jsou skvostná, a přímo z nich dýchá historie města. Některá místa jsou moderní a čistá, jako například Lotus temple a zahrady kolem, stačí však popojít o pár set metrů dál, a zůstanete šokovaně zírat.
V Dillí je však asi jedna z nejlepších a nejbezpečnějších podzemních drah na světě, a to i přesto, že jeden lístek na metro stojí asi 9 Kč. Nenechte se tedy zlákat otravnými tuktukáři, které po pár dnech budete chtít zabít, a využívejte metro.
Na trhu nezapomínejte ostře smlouvat, a to i víc, než o polovinu původní ceny. Pokud v tom nejste moc dobří, raději si jděte nakoupit do nějakého supermarketu s pevně danými cenami.

Nainital - zakládání hinduistického chrámu v horách

Nainital je horská vesnička v předhůří Himaláje, kam nás pozvala rodina z Dillí, na náboženskou slavnost. Koupili před lety pozemek, na kterém chtějí vybudovat turistický resort, včetně ubytování s wellness, avšak nejprve musí vystavět klášter, aby jim bohové pomáhali a lidi z vesnice se měli kam chodit modlit. Třídenní rituál plný zpěvu manter, obětování jídla, tance a modliteb jsme zakončili otevřením kláštera a slavnostní večeří, na kterou zavítali i místní politici. Na konec jsme si nechali věštit budoucnost od hinduistické guru, pomodlili se za naše rodiny i manželský život a spřátelili se s hinduistickými kněžími, kteří nás začlenili do své party, ačkoliv jsme celý život ateisté.

příroda v horách


probouzení soch bohů k životu

Goa - pláže, slunce, písek, divoké párty, běloši a evropské jídlo

Odletěli jsme na dva týdny k moři, abychom si odpočinuli a prohřáli kosti zmrzlé z Himaláje. Ubytovali jsme se na Palolem beach, dvě minuty od pláže, asi za sto šedesát korun na noc. Ačkoliv jsme byli v turisticky navštěvovaném místě, objevili jsme si svoji restauraci, kam chodí místní, a denně jedli teplé jídlo za dvacet korun. Občas mi ukápne slina, když na to Thali zpětně myslím. Leželi jsme na pláži, opalovali se, četli knížky, procházeli se a jediný rozdíl, mezi plážemi na GOA a třeba Itálií, byl ten, že byli poloprázdné. Krásné písečné pláže, modré moře, a nikde nikdo. Občas pár tlustých Rusáků, sem tam nějaký starý Němec a my dva. Tak nějak chápu, že se někdo rád válí u moře, jednou za čas, to vůbec není na škodu.

západ slunce nad Palolem beach

Hampi - starověké chrámy, jízda na motorce a panenská příroda

Jedno z nejzajímavějších míst, co jsem kdy viděla. Okolní hory, kameny a řeky vypadali jako z westernových filmů či jako z nějakého trháku o dinosaurech. Půjčili jsme si motorku, abychom si krajinu vychutnali co nejvíc, a byl to opravdu zážitek. Poprvé na motorce, liduprázdné silnice, opičky poskakující ve větvích a kolem čajové plantáže, rýžová pole, skály a kamení.
Navštívili jsme chrám, v jedné menší vesnici, a znovu se utvrdili v tom, jak moc je pro hinduisty náboženství důležité. Před chrámem byla obrovská fronta lidí, točící se kolem dokola. V halách čekaly desítky, možná stovky věřících na to, až na ně přijde řada s požehnáním. Za chrámem byla řeka, ve které se koupali děti i dospělí a na březích řeky trhovci prodávali mýdla, šampóny a jiní zase dřevo, zápalky a hliněné nádoby. Na jednom břehu pohřeb, na druhém břehu obřadní koupel. Některé ženy putují z řeky, v mokrých šatech, přímo do chrámu. Zpívají mantry, lehají si do prašné země. Na nádvoří se válí rozbité kokosové ořechy, rýže, banány či jiné ovoce, obětované bohům.
Ačkoliv Hampi kdysi bývalo jedno z nejosídlenějších měst celé Asie, dnes tu žijí jen prodejci a pár rodin. Starobylé chrámy zůstaly opuštěné, nikdo po nás nechtěl vstupné a příliš turistů sem také nejezdí. Vyrazte, než jej objeví cestovní agentury, ačkoliv je to daleko na jihu, rozhodně to stojí za to.

koupel u řeky

Čenaj - jihovýchodní pobřeží Indie a místo odpočinku jednoho z apoštolů

Městečko na východním pobřeží indického oceánu. Najdete zde dlouhou promenádu, trh s rybami, mořskými plody a živočichy všeho druhu, sochu Gándhího, několik meditačních center a jeden z nejvýznamnějších křesťanských kostelů, který byl vystaven po smrti apoštola Tomáše.

Indické jídlo

Jídlo v Indii je prostě skvělé, levné a zdravé. Není ani tolik o rýži, jako hlavně o koření. Mám pocit, že Indové dokáží vykouzlit zázraky z jedné cibule, rajčete a hrstky koření. Nejčastěji jsme jedli nějaké curry (omáčka se zeleninou či masem) a k tomu placky. V restauraci jsme si pak dávali Thali, což byl talíř s miskou rýže, polévkou, omáčkou, zeleninou, plackami a různě se to měnilo podle kraje či města. Mým favoritem je rozhodně Poha (rýžové vločky se semínky a zeleninou), Paneer butter masala s plackami a nebo Dalbhati Churma. Nejchutnější jídlo bylo rozhodně v Rajastanu a ve státě Maharasthra.

Indové

Couchsurfing i Airbnb fungují v Indii úplně skvěle. Všechny rodiny, i všichni přátelé, u kterých jsme v Indii žili, nás skvěle pohostili. Indové jsou nadšení, když se s vámi mohou vyfotit nebo ukázat někde na veřejnosti, protože se většina z nich do zahraničí nedostane a od mala se na školách říkalo, že v Evropě se máme dobře, jsme bohatí a zkrátka ti lepší. Má to ale i svoje nevýhody. Vstupy do památek jsou pro bělochy mnohonásobně dražší, stejně jako ceny na trhu nebo jízdy tuk tukem. Od mala slýchají, že máme dostatek peněz, takže nechápou, proč si od nich nechceme něco koupit, když oni peníze nemají. Indové jsou většinou usměvavý, na všechno mají času dost, milují dobré jídlo, moc nepijí alkohol a rádi se všude vozí autem.

ženy v MHD

Doprava

Přesouvali jsme se po Indii autobusy, vlaky, taxíky, uberem, letadlem i pěšky. Co se týká MHD, tak budete pravděpodobně ztraceni stejně jako my. Metro fungovalo akorát v Dillí, jinak jsme museli ve velkých městech chytat autobusy, které pomalu ani nezastavují. Většinou staví úplně jinde, než je zastávka, naskakuje se do něj za jízdy nebo se domlouváte s řidičem, kde vám má zastavit. Občas jsme tak využili Uber, který je hodně levný. Autobusy nemají záchod, často vymetají šílené díry na silnicích a o spánku nemůže být ani řeč. Co je však kupodivu docela dobré, jsou vlaky. Stačí se zaregistrovat na stránkách indických drah, a můžete kupovat jízdenky online. Sleeper třída je levná, a pokud si koupíte horní postel, krásně se vyspíte beze strachu, že by vás někdo okradl nebo přepadl (nahoru nikdo nepoleze). Vlakem prochází poslíčci s jídlem, pitím a dalšími vymoženostmi, a tak je to docela pohodlné i na několikahodinové přesuny. V každém větším městě je ale letiště, takže i trochu dražší varianta přesunů, je možná.

vlak, třída Sleeper (nejlevnější)

Ubytování

Nikdy si nerezervujte ubytování online. V Indii je v každém městě dost penzionů, hotelů i hostelů, a sami ubytovatelé vás většinou budou nahánět na ulici, abyste se u nich ubytovali. Nejprve si zkontrolujte, jak nabízený pokoj vypadá. Zda teče teplá voda, funguje Wi-Fi, jaké je tam soukromí apod., až když budete s pokojem spokojeni, začněte smlouvat cenu. Hezký obyčejný dvoulůžkový pokoj se dá sehnat za 400-800 rupií. Nejdražší ubytování bylo v Mumbaji, nejlevnější asi na Goa (mimo hlavní sezonu). Záleží, jak dlouho chcete zůstat na jednom místě, a na koho narazíte.

Přednáška

Ráda bych Vás pozvala na první přednášku o putování Indií. Koná se 2.4 v Praze, v budově Skautského institutu na Staroměstském náměstí, v 19.00. Povyprávíme Vám daleko více a ukážeme hromady fotek, i videí.

Na co si v Indii dát pozor?

Zahalovat nohy (minimálně pod kolena) a nejlépe i ramena

Jíst a sahat na věci jen pravou rukou
Na záchodě většinou není toaleťák, Indové si myjí prdku vodou a nosí v kapse malý ručníček
Příliš neděkovat – kazí se jim tím karma
V některých státech se nesmí pít alkohol na veřejnosti
Nelíbat se, nedržet se za ruce, neobjímat se
Nemluvit sprostě před rodiči
Pokud nemáte skleničku, nikdy nepijte z lahve tak, že se jí dotknete (lijte si to do pusy z výšky)
Dojídat vždy všechno jídlo, co vám hostitelka nandá, a raději si nepřidávat, protože ona ještě nejedla a smí se najíst až tehdy, když budou ostatní sytí ( a Indové toho vaří fakt málo …)

Rozpočet: 17 000 Kč/ 2 měsíce

teplé jídlo v restauraci 100-200 rupií
voda 20 rupií (většina domácností má filtr na vodu, řekněte si o ní)
čaj, káva 20 rupií
ubytování 400 – 800 rupií
lístek v metru 20-40 rupií

Žádné komentáře:

Okomentovat