Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z leden, 2019

Růžové město, Jaipur

Obrázek
Z Pushkaru jsme se autobusem vydali do Jaipuru, kde nás očekává Abhinav ve svém novém airbnb apartmánu. Ze všeho nepohodlí jsme už tak unavení, že jsme si poprvé pořídili luxusní bydlení. Na střeše rodinné vilky stojí jednopokojový apartmán s vlastní koupelnou, ve kterém před námi bydleli pouze dva hosté. Pokojíček je krásně uklizený, navoněný, moderní a dokonce má malé elektrické topení. Připadám si jako v pohádce. Paní domu pro nás upletla květinové věnce na krk, připravili nám varnou konvici, pytlíčky čaje i kávu, dokonce jsme dostali vyprané hebké ručníky a v ceně je i snídaně. Na jednu noc pro dvě osoby jsme platili osm euro, a vzhledem k tomu, kolik jsme vypili balené vody a snědli jídla, to bylo vlastně zadarmo. Abhinav se ženou se o nás starali moc hezky, a v apartmánu jsme si užili pohodu, zahřáli se a dokonce si i trochu odpočinuli. Na dva dny se z nás stali turisti. Jezdili jsme rikšou, měli pořád co jíst, musím říct, že to má něco do sebe. A vzhledem k tomu, že jsme v Ind…

Co je Bhang a Pooja?

Obrázek
Odpověď na tuto otázku najdete v malé vesnici Pushkar, rozkládající se kolem jezera, do nějž bůh Brahma vložil svou sílu.

Po několika týdnech návštěv potřebujeme trochu soukromí a odpočinku. Mezi velkými městy Udaipur a Jaipur, která jsou turisticky hojně navštěvovaná, leží Pushkar. Malá vesnice s velkým náboženským významem. Mezi mladými je však Pushkar známý ze zcela jiného důvodu, a to zejména kvůli snadné koupi kvalitní marihuany, hašiše a jiných drog. Kde se hulí, tam jsou milý lidi. Je paradoxem, jak se většina lidí bojí dredařů a huličů, přitom z našich zkušeností jsou to ti nejvíc fajn lidi, kteří nemají zapotřebí nikomu ubližovat, ani nikoho obírat, jsou totiž spokojení tak, jak jsou.

Do Pushkaru se přesouváme vlakem. Jízdenky na vlak si musíte zakoupit několik dní, možná i týdnů předem, protože bývají vyprodané. Dává to smysl. Vlak nenadskakuje po silnici metr vysoko, a dokonce má vlastní záchod v každém vagónu, oproti autobusu tedy nevídaný luxus, a ještě k tomu je asi tři…

město jezer, Udaipur

Obrázek
Toto místo máme spojené zejména s naším couchsurferem Rahulem, se kterým jsme zažili spoustu dobrodružství. Třeba jsme s ním spali v jedné posteli, smažili bramboráky, viděli indické policisty, kterak mlátí jeho ožralé kamarády tyčemi, málem se nechali zatknout, hulili hašiš, sledovali západy slunce a dozvěděli se veškeré podrobnosti o svatbě Priyanky Chopra.

Autobus je dvoupatrový. Zakoupili jsme si dvojpostel v horním patře, která se nachází v nejzadnější části autobusu. Nejprve jsme nadšení. Postel je sice dlouhá asi jen 170 cm, a tak si musíme pokrčit nohy, ale jinak je to docela pohodlný. No, to jsme si mysleli do té doby, než se autobus rozjel. Hlavou jsme málem prorazili strop, a tak zaujímáme bojové pozice vleže a doufáme, že v silnici nebude moc dalších děr. Doufali jsme marně. Dvanáct hodin neustálého skákání. Překřtili jsme autobus na kostitřas. Bylo to asi jako když by vás někdo strčil do krabičky od sirek a třepal s ní nahoru dolů. To, že jsme se v rakvi za dvanáct hodin …

Ta ,,pravá´´ Indie

Obrázek
Třetího ledna se přesouváme nočním autobusem do městečka Aurangabad. Jak nás to napadlo? Já vlastně ani nevím. Tak nějak jsme googlili města v Indii a tvořili plán, až nás napadlo se podívat na zajímavá místa ve státě Maharasthra, abychom se případně nemuseli vracet. Zaujali nás z fotek Ellora caves, a i přesto, že vlaky byly vyprodané, rozhodli jsme se koupit bus a vyrazit se na ně podívat. Autobus smrdí jako indické nohy. Fuj. Sedadla jsou lehce poznamenaná používáním, ale našli jsme ho docela snadno a vzhledem k tomu, že je jedenáct večer, balím se do své tygrované deky a usínám. Ještě za tmy nás autobus vysazuje a čeká nás hledání hotelu, který jsme si přes booking zaplatili. Mimochodem, jsou to pěkní podvodníci. Všude lákají na bezplatnou rezervaci, kterou zaplatíte až na místě, a jakmile chcete rezervaci potvrdit, vyžadují údaje o kartě. Nápisu ,,kartu chceme jen jako záruku, ubytování zaplatíte na místě,´´ jsme věřili, a ,,bum´´, rezervace je dokončená i zaplacená. Naháněči se…

Silvestr s indickými rodiči

Obrázek
Příchod Nového roku jsme oslavili vcelku netradičně. Poprvé od dob puberty jsem nezapíjela půlnoc, ani neodpočítávala poslední vteřiny roku 2018. Společně jsme se Saranshem vařili mojí oblíbenou omáčku, a naučila jsem se ji. Přeci jen se pár vegetariánských receptů bude po návratu domů hodit. Uvařit večeři v Indii není jen tak. Vaření je jako magie, než se umíchá ta správná směs chutí, může uplynout i několik hodin, a tak trpělivě čekáme a nakonec se okolo deváté začínáme cpát. Nejprve máme předkrm, druhý předkrm, paneer a chapati, a když se sotva valíme z gauče, usuzujeme, že máme tentokrát dost. V areálu Megapolis hraje hudba, a tak se jdeme podívat ke vstupní bráně, kde místní provizorně postavili stage s repráky a osvětlení. Vypadá to jako taková venkovní diskotéka, na které jsme chodívali, když nám bylo patnáct. Je to legrační slavit Silvestra bez alkoholu, ale v této komunitě se alkohol nekonzumuje. Dokonce nám Sanjay zakázal i nealkoholické pivo, a proč? Protože ty lahve vypad…

Třídenní svatba Siddhanta a Ruchiry

Obrázek
Tentokrát jsme na svatbu byli opravdu pozvaní, a tak jsme si jí prožili se vší parádou. Do Solapuru přijíždíme nočním autobusem, v němž jsme prospali 90% cesty, na rozdíl od Saranshe, který chtěl jet klimatizovaným taxíkem. Asi nepočítal s tím, že si pozval domů lowcosťáky, a tak 4500 rupií za cestu pro nás bylo víc než dost, a rozhodně se spokojíme s neklimatizovaným busem za 200. Ráno je trochu hektičtější. Nejprve odpočíváme v jednom z pokojů pro indické hosty, zatuchlém malém kutlochu s nepřevlečenými postelemi. Jakmile odbyla devátá, šli jsme se přivítat s ženichem. Několik minut zbývá na to, abychom se převlékli do našich nejlepších outfitů. Siddhant vypadá jako perský princ. Vyrušili jsme ho od snídaně, abychom se osprchovali v našem novém hotelovém pokoji. Černá sukně, černá košile, červená tečka mezi oči – myslím, že víc se vyparádit nedokážu. Předáváme svatební dar a běžíme do průvodu. Jirka je na tom s oblečením o trochu lépe, vyfasoval oranžovou kurtu a slavnostní turban,…

Ind hledá ženu..jak domluvit domluvený sňatek?! 👩‍❤‍💋‍👩

Obrázek
Dnes má Saransh rande. Není to jen tak ledajaké a nezávazné rande, jaká známe z Česka. Nejde s obyčejnou dívkou do kina, na večeři nebo do ZOO. Možná se setká se svojí budoucí ženou, úplně poprvé.
Ráno se na rande připravuje celá rodina. Maminka, tatínek i syn jsou pečlivě upravení, připraveni na návštěvu. Mimo primární rodinný okruh přijíždí i strýček, teta a sestřenice, kteří jsou až z Mumbaje. Všichni jsou srdečně zváni na rodinné rande. Saransh si předem připravil čtyřicet otázek, týkajících se koníčků, rodiny, kariéry i hodnot. Cestou v autě, která trvá opět skoro tři hodiny (protože jedeme na opačný konec města), trénujeme odpovědi.
My do rodiny nepatříme a mimo jiné by konzervativnější rodinu mohlo děsit, že má Saransh bílé přátele, a tak nás vysazují v obchodním domě na okraji Pune, kde se snad nějak zabavíme. Nesnáším obchoďáky. Někdy jsou fajn, třeba když se vám chce čůrat, potřebujete Wi-Fi nebo se v zimě ohřát - v obchoďáku vše zdarma. Avšak procházet předražené butiky, z…

Moje indická máma

Obrázek
V této rodině jsme strávili asi deset dní, během niž jsme oslavili nebo spíš neoslavili Vánoce i Nový rok, zúčastnili se dvou svateb, dozvěděli se o domluvených sňatcích, zakusili indický styl pobavení se a snědli nespočet indického jídla. 

Saranshova rodina není hinduistická, jsou to džinisté. Džinismus je v podstatě životní filosofie, která vznikla v reakci na hinduismus. Základní myšlenkou džinismu je nenásilí a respektování života, proto jsou všichni džinisté vegetariáni. S masem jsme se tedy během našeho pobytu nesetkali, což nám, nově přesvědčeným vegetariánům, ani nevadí. Na hlavu padlý je však fakt, že nekonzumují cibuli, česnek, brambory, mrkev a ostatní potraviny, jež rostou pod zemí. Víte proč? Když chcete tyhle potraviny získat, tak musíte rostlinku nahoře zabít, což se s myšlenkami tohoto náboženství příliš neslučuje. Naštěstí je tahle rodina trochu více openminded a bramborami se cpeme denně.
První dny trávíme poklidně a rodinně. Každé ráno společně posnídáme, projíždím…

Z chladného Nepálu do exotické Indie..

Obrázek
Přistáli jsme v Mumbaji 23.12. Z chladného Káthmándú jsme se přesunuli do Indie, abychom navštívili Saranshe, se kterým jsem v Chemnitz bydlela, a společně druhému kamarádovi přijeli na svatbu, na kterou nás pozval loni, ještě dřív, než měl nevěstu (o domluvených sňatcích bude extra článek). Po přistání v Mumbaji se děsíme další byrokracie, kvůli vízům, avšak obavy byly zbytečné. Před příjezdem do Indie si jednoduše obstaráte víza online, k čemuž na webu ministerstva zahraničí najdete podrobný návod. Víza jsou platná na dva měsíce od vstupu do země a stojí 80 $, a tak už po příletu víme, že se tady asi chvíli zdržíme, abychom je náležitě využili. Na letišti se pak jen člověk zařadí do fronty e-visa, usměje se na kameru, obtiskne všech deset prstů, a je s razítkem vpuštěn do země. Saransh na nás mává na terminálu s cedulí ,,Dobrý den, Kozy ven´´, a tak je uvítání do Indie plné smíchu. Na letišti se snažím vybrat z bankomatu, ale jsem celá nervózní a než se rozkoukám, jestli chci vybra…