sobota 13. října 2018

Londýn

- prodloužený víkend s příručním zavazadlem za kanálem La Manche

Do Londýna seženete letenky z Prahy i Pardubic za pár korun, obzvlášť pokud se sbalíte skromně. Rozhodně se vyplatí letět, budete tam za chviličku a vyjde to možná levněji než autobus.

Letěli jsme v březnu 2017 s Wizzair na letiště London Luton. V Londýně jsou další tři letiště, je proto dobré zajistit si dopravu z letiště do centra. My jsme nejprve jeli Shuttle busem a potom vlakem asi za 14£. Lístek jsme si kupovali až na místě, ale zkuste si ho koupit online a ušetříte několik liber.




Londýn je obrovské město, a ačkoliv jsme denně nachodili přes dvacet kilometrů, pořídili jsme si oyster card na MHD. Na kartičku si v automatu nabijete peníze a při vstupu do metra ji přikládáte k terminálu, stejně tak, když z metra odcházíte. Můžete si kupovat samozřejmě i jednotlivé jízdné, ale karta je dvakrát levnější a má omezenou útratu, zaplatíte maximálně 6,40 £ denně a potom jezdíte zdarma. Zvažte sami, co se vám víc vyplatí. Vratná záloha je 5£. Dobité peníze, které neprojezdíte, se vám před odletem vrátí zpět.


Ubytovali jsme se přes airbnb. Chystáte se tento druh ubytování využít poprvé? Zaregistrujte se přes odkaz a dostanete na první ubytování slevu 23 EUR: www.airbnb.cz/c/kikas60

Bydleli jsme v typickém anglickém domečku, s výhledem na park, v němž poskakovala jedna veverka za druhou. Londýn je trochu dražší, obzvlášť pro studenty, a tak jsme si snídaně a večeře připravovali sami. Dívejte se po ubytování v blízkosti centra, ceny se o tolik neliší, ušetříte za metro, a až budete mít hlad, můžete si odskočit na oběd "domů."



malý tip: Přibalte si doma redukci do zásuvky.

Z našeho domečku na Lambeth road dojdeme pěšky k londýnskému oku za osmnáct minut. Skvělý záchytný bod, ne? Jakmile se dostanete do centra, jděte rovnou za nosem. Nejlepší je, se ve velkém městě prostě ztratit. Nebojte, nikdy nebudete ztracení, až budete chtít domů, tak jednoduše sednete na první metro nebo autobus. V Londýně je něco krásného a typického úplně na každém rohu. Červené dvoupatrové autobusy, telefonní budky, parky, sochy, památníky...jděte a objevujte.



My jsme od londýnského oka zamířili na druhou stranu řeky k slavnému Big Benu, a podél řeky došli až k St Paul's cathedral. Ve vzduchu voněl karamel a rozkvetlé stromy. Během chviličky mi sáček teplých ořechů v karamelu přistál v ruce. "Mňam." Přejděte přes Milennium bridge, který jistě znáte z filmu Harry Potter a Princ dvojí krve. Vidíte budovu galerie? Vyjeďte výtahem do nejvyššího patra. Krásný výhled na město, bez nutnosti platit vstupné. Milujete-li moderní architekturu, jistě vás nadchnout prosklené byty po levé straně, minimálně tak, jako mě.

Od moderny pomalým tempem zpět do londýnské historie. Podél Temže až na Tower bridge, cestou kolem Shakespearova divadla. Tower of London bylo jediné místo, za které jsme byli ochotni zaplatit vstupné. Chcete-li cítit historii Londýna až v kostech, vidět korunovační klenoty či Beefeaters – strážce pevnosti, jděte dovnitř. Na vstupenky jsme nechtěli dlouho čekat, a tak jsme si je zakoupili předem na internetu, fronta je potom menší a zbude vám více času na prohlídku. Vyhraďte si minimálně dvě hodiny, raději víc.



Po celodenním chození nám vyhládlo, a tak jsme si v Tesco Express koupili sendviče za 2£ a jablečný cider. Poobědvali jsme na břehu řeky jako místní a procházeli podél řeky zpět k londýnskému oku. 

Britská kuchyně asi nemá příliš fanoušků, ale jedno se jim musí nechat, ty snídaně jsou božský. Co by to bylo za návštěvu Anglie, bez anglické snídaně? Druhý den vyrážíme směrem k Trafalgarskému náměstí. V jedné malé kavárně objednáváme konvičku černého čaje, dvakrát extra snídani a zákusek. Nevýhodou Londýna je, že se bez deštníku asi neobejdete a výhodou, že jsou všechna muzea a galerie zdarma. Jděte se tam "schovat."

tip: nádraží King's cross a nástupiště devět a tři čtvrtě. Vystojíte asi hodinovou frontu, ale dostanete na krk šálu, postavíte se k vozíku a bradavický Express už čeká. 

Kromě anglické snídaně jsme ochutnali i Fish&Chips. Nejlevnější jídlo, společně s kupou zážitků na vás čeká ve čtvrti Camden town, plné trhů, barů a klubů. Do čtvrti jsme došli podél kanálů plných houseboatů. Kamenné mosty a malby na stěnách vás předem naladí na atmosféru této alternativní městské části.




Třetí den nás nohy zanesly k Buckinghamskému paláci, kde jsme čekali na výměnu stráží. Nedočkali jsme se. Pravděpodobně jsme seděli na špatném místě, ve špatnou dobu, a tak jsme se alespoň pěkně opálili u kamenné zídky před St James palace.

Líně jsme se přesunuli do parku, abychom hladovým veverkám nabídli oříšek. Jakmile se ke mně jedna přiblížila, ječela jsem na celý park. „Dobře, dobře, zvířátek se prostě trochu bojím”, a oříšek jsem raději připravila na zem a opodál fotila, jak si krvežíznivá veverka pochutnává na mojí svačině. Skrz město jsme se vrátili zpět k řece. Cestou jsme si prohlédli ještě Westminster Abbey a po pár minutách chůze jsme stáli opět před Big Benem. „Zatím nejsem unavená.” 
„Tak zajdeme do China Town na nějakou dobrou večeři, ne?” China town je čtvrť plná světýlek, nízkých domků, dobrého jídla a lidí. Dostanete se tam přes Trafalgarské náměstí, směrem pořád nahoru. (Raději se podívejte do mapy) Procházeli jsme se kolem restaurací, které lákali na smažené nudle, až jsme se v jedné také usadili.




Detektiv Sherlock Holmes vás čeká na Baker street. Zajdete na návštěvu? Od muzea pak už jen pár kroků do Hydeparku ke Kensingtonskému paláci. V Hyde parku jsme strávili skoro celý den. Krmili jsme labutě, pozorovali veverky, lidi i rostliny. Park je obrovský, a celý jej přejít pěšky – to je opravdu hodně kroků. Půjdete-li však pořád rovně dojdete zpět k Buckinghamskému paláci a dále k Big Benu. Uvidíte, čtvrtý den se budete cítit jako místní.




tip: Pokud máte rýmu, vezměte si vždy s sebou do letadla hodně žvýkaček, bonbonů a zívejte, polykejte, kousejte. Při zpátečním letu z Londýna mě tak bolely uši, že jsem probrečela let s nahřátými plastovými kalíšky na uších. To je z toho londýnského počasí… Ba ne. Počasí vyšlo a měli jsme krásných 17 stupňů. Jenom ten let byl na trest,




Už jste v Londýně byli?
Hodně do komentářů vaší fotku s červenou telefonní budkou. Nevěřím totiž, že jí někdo nemá. :P


Chcete víc fotek? Sledujte mě na instagramu. https://www.instagram.com/kikas_traveling/


pondělí 8. října 2018

ekele kekete megele ke -- aneb Budapešť


Je to za rohem, byla by škoda se tam nevypravit. V Budapešti Vás čeká lahodné jídlo, horké lázně a krásné stavby. Tento rok jsem tam byla hned dvakrát. Jednou letecky, a podruhé stopem. Jezdí tam dokonce vlak z Prahy a nebo spousta dálkových autobusů, za pár korun. Váháte? Čtěte.



Procházíme se podél řeky. Majestátní kamenný most s hrdými lvy nás vede na druhou stranu Dunaje, kde prudce stoupáme do kopce. Hrad Buda, výborné místo na instagram fotky i romantiku. Výměna stráží, davy turistů a prodejců. Ve vzduchu je cítit trdelník, káva a popcorn. Procházíme k rybářské baště, odkud je na protější parlament ještě fotogeničtější výhled. V zimě turniket nikdo nestřeží, a tak je vstupné zdarma, v sezóně se dostanete na hradby pouze za poplatek. Scházíme schody zpět dolů k řece a zbavujeme se davu turistů, který ihned usedá do teplých autobusů.

Tip: Až budete scházet ze schodů od rybářské bašty směrem k řece, klidnou hezkou čtvrtí, zastavte se v místní prťavé pekárně a dejte si šnečka. Se skořicí, kakaem nebo ořechy.. mňam.

Slavná budova Országház aneb parlament, obklopen protestujícími občany, vojáky, turisty a v létě kvetoucí levandulí. Projděte se kolem ze všech stran, vstřebávejte tu atmosféru a vůni.  Potom se můžete vydat směrem k bazilice sv. Štěpána – máte-li rádi hudbu, zajděte večer na varhanní koncert. Je to nádhera. Ačkoliv hudbě, ve které se nezpívá, vůbec nerozumím, ta atmosféra je úžasná.

Poprvé jsem si maďarskou metropoli užila se vší parádou a zaplatila za to v řádech tisíců, podruhé jsem si jí užila lowcost a zaplatila pár stovek.. Cestovat se dá všelijak. Někdy se šetřit vyplatí, někdy se tím připravíte o spousty zážitků. A co tedy rozhodně nevynechat?

Gulášová polévka


Jídlo v Maďarsku je nejen dobré, ale také levné. Ceny jsou podobné jako u nás, a tak si můžete bez výčitek dopřát jídlo v restauraci, či na trhu. Kromě klasické gulášové polévky jsme si objednali kuře na paprice, lečo nebo Pörkölt. Zkrátka – paprika všude, a tak si vezeme několik sáčků i domů.
PS: Vaše babička bude určitě také nadšená. 

Lázně

Vstupné asi 500 Kč na celý den. Můžete si půjčit ručníky i župany a užít si krásný den plný relaxu. Venku bylo asi kolem pěti stupňů a my jsme se vyhřívali v horké vodě. Stojí to za to!


Synagoga
Nezapomeňte doma ISIC kartu, dostanete slevu. Vstupné sice není nejlevnější, ale s průvodcem. Jedná se o největší synagogu v Evropě a strávili jsme tu několik hodin, nejen v synagoze, ale také v muzeu a zahradách. Pokud se zajímáte o dějiny minulého století, najdete v Budapešti nejedno místo, připomínající holocaust. Zastavte se na pravém břehu řeky, nedaleko parlamentu. Šedesát párů bot zde připomíná smrt Židů v Budapešti za druhé světové války.

Na závěr: Jestli chcete ušetřit, ubytujte se blízko centra, nejlevnější hostely stojí okolo 10EUR/noc a všechny památky jsou v docházkové vzdálenosti. Taková patnáctikilometrová procházka městem, obzvlášť za hezkého počasí, je nejlepším způsobem, jak jej poznat.






Nějaké dotazy? Napište mi! :)

pátek 5. října 2018

Chceš být učitelkou? Nepotřebuješ peďák

Nikdy jsem příliš nepřemýšlela nad tím, co budu jednou dělat, ačkoliv se mě na to všichni ptali. Jasné bylo, že mě baví jazyky a zeměpis, a protože mi od mala všechno padalo, věděla jsem, že rukama se neuživím. 

Z němčiny jsem odmaturovala za jedna a vyjela na Erasmus do Německa, kam jsem se po státnicích znovu vrátila. Němčina by nebyla zas tak těžká, pokud se tedy nepřestěhujete do Saska. Jakmile jsem začala rozumět přednáškám na univerzitě, hledala jsem i nějakou brigádu. Nošení talířů, vaření kávy a prostírání stolů jsem sice řekla NE už před dvěma lety, ale na jinou práci jsem si zatím netroufla. 

Zatímco jsem o víkendech sklízela ze stolu špinavé talíře a v týdnu opékala trdelníky na vánočním trhu, objevil se mi ve schránce E-mail. Nějaká jazyková škola v Chemnitz shání učitele češtiny. „To se jako někdo chce učit česky? Proč, proboha?” smály jsme se s holkami. „Tak ale můžeš jim zkusit napsat, za to nic nedáš, česky umíš.” A tak jsem se s barevnými obrázky, českou abecedou a kuráží vypravila na pohovor.



„Tadáá.” Je ze mě učitelka. Učitelka českého jazyka pro cizince. „Ahoj, jmenuji se Kika a jsem učitelka.” „Máte domácí úkol?” „Budeme psát test.” „Jestli se to nenaučíte, tak tady nemusíme vůbec být.” „Mluvte česky!” „Tschechisch. Česky.”

Páni. To je práce snů.  První týdny jsem měla strašný strach. „Vždyť já nejsem žádná učitelka. Vůbec mu to nejde. To je určitě moje vina. On se doma vůbec neučí. Co bych mohla udělat víc?” Tiskla jsem barevné obrázky, připravovala prezentace, sepisovala cvičení, kartičky, tabulky a skládanky. Měla jsem strach, že budu příliš přísná, a tak jsem se snažila být alespoň zábavná. Tahle kombinace se ukázala jako správně zvolená strategie. Byla jsem oblíbená. Po příjemně stráveném čase na hodinách se zároveň dostavily i dobré výsledky.

Můj student se učí dobře. Po třech měsících zvládá mluvit o sobě, o své rodině, o nakupování a dokonce umí i popsat cestu nebo si objednat jídlo v restauraci. Gramatika je však těžká a čeká nás ještě spousta práce. Po absolvování první jazykové úrovně se však chystá na veletrh do Prahy, představit svoji firmu. „Naučte mě nějaké věty o mé firmě, musím do září vše umět,” sdělil mi optimisticky.
Teď už vím, že nejsem špatná učitelka, když svého studenta nenaučím během týdne plynule hovořit o foukaných izolacích, a tak jsem mu upřímně řekla, že je to nemožné. Na to A1 opravdu nestačí. „Řekněme, že možná B1 by teoreticky stačila, ale potřebujete především rozumět těm lidem. A tak…”, zarazil mě, „a tak pojedete se mnou, jako moje tlumočnice.”

A tak se ze mě během pár měsíců stala učitelka v jazykové škole, tlumočnice rakouské firmy a překladatelka. Život je zkrátka o náhodách a o štěstí. O tom, koho potkáte. O tom, jak se prezentujete. A né jen o znalostech ze školy, titulech a certifikátech. Nevěšte hlavu, pokud zatím nevíte, čím chcete být. Ono to prostě jednou přijde a samo si vás to najde. Nikdy však není na škodu, jít tomu naproti. Minimálně tak, že budete v životě dělat to, co vás baví a věřit, že si tím jednou i vyděláte peníze.



pondělí 1. října 2018

Z Alkoholika abstinentem


"Za podprsenku – tři drinky zdarma", říká cedule. „Tak holky, jdeme do toho, ne?”, šikovně jsem si svlékla podprsenku pod tričkem a vytáhla ji z rukávu. Objednala jsem tři Mojita a zapalovala si další cigaretu. „No ták, teď jsi na řadě ty”, volala jsem na kamarádku, i přesto, že jsem měla vypitou zatím jen polovinu.

„Ex, ex, ex”, skandovali mý přátelé, zatímco jsem se snažila nalít do sebe už několikáté pivo, proložené panáky zelené. „Zavolej taxíka, jedem do vinárny”, padlo většinou kolem půlnoci.

„Malibu s colou, pro Kiku”, připlula ke mně sklenice z druhého konce baru. „Dáš si víno?” „Jasně”. „Holky, vodka s džusem, dejte si.” Ve vzduchu je cítit pot tančících lidí a přes cigaretový kouř není vidět k protějšímu stolu. Zpocené často vybíháme ven, kde po chvíli mrzneme a musíme se zahřát dalším drinkem. Nabíháme na parket, kabelky hážeme pod nohy. V jedné ruce drink, v druhé ruce zapálená cigareta. Začíná hrát Nirvana...



léto 2012


Snaha rozlepit oči, pokryté tunou ospalek, smíšených s řasenkou, je marná. Poslepu se doplazím do koupelny. „Aha, ani jsem si nevyndala čočky.” Drhnu si obličej a potlačuji žaludeční křeče. V puse mám sucho, ale nemůžu se napít, určitě bych zvracela znovu. Tak alespoň ibalgin s kapkou vody, na tu bolest hlavy, to mi snad neuškodí.  Ze země sbírám šaty prosáklé kouřem a potem, roztrhané silonky a pár posledních drobných.
Víkend co víkend jsem se probouzela s bolestí hlavy, pachutí v ústech a prázdnou peněženkou.

Vše se změnilo až v březnu 2018, kdy jsem se během své cesty po Pyrenejském poloostrově opila naposledy. Tenkrát jsem s úplně cizím klukem odjela dodávkou brázdit andorrské bary a skončila s pozvracenou krosnou v andorrských horách. Naštěstí se mi kromě dvoudenní kocoviny a odpadávajících kousků rajčat a lilků z batohu, nic strašného nestalo. 

https://kikas-traveling.blogspot.com/2018/08/skrz-pyrenejsky-poloostrov-od-zapadu-na.html

Po tomhle "zážitku" přišla věta - "Už nikdy nebudu pít!", kterou jsem vyslovila poněkolikáté ve svém životě, ale poprvé ji myslela vážně. Prostě, už dost!


Mám spočítat, kolik jsem za ten půl rok ušetřila? Asi tak dvakrát až třikrát do týdne jsem si běžně kupovala lahev vína (2€), to máme 6€ za týden, 24€ za měsíc, 144€ za půl roku. Nepočítám větší párty, drinky v klubech, posezení v hospodách..atd. Obálka s nápisem ALKOHOL je připravená proplatit letenku minimálně do Španělska.
Kromě toho, že jsem eliminovala jednu z nejnákladnějších a nejzbytečnějších položek v mém rozpočtu, ubývala jsem i na váze. Pravda, půlnočních kebabů jím méně a nahradil je kvalitní spánek, ale jinak jsem jídelníček nezměnila.  

Přestat pít alkohol má na mě tedy docela pozitivní dopad. Ušetřím dost peněz, cítím se lépe, zhubla jsem dvě kila a každé nedělní ráno vstávám plná energie. Jak to ale působí na mé okolí?


„Ty jsi těhotná?” „Tak ale víno si dáš, ne?” „Prosimtě, to není alkohol, to je šťávička.” „Tak tenhle víkend prostě pít budeš.” „Tak ale přiťukneš si s námi, ne?” „Pivo je zdravý.”

Statečně se bráním. Když mám chuť dám si cider, frisco, trochu piva nebo vína. Většinou na to ale chuť nemám a zjišťuji, kolik společenských událostí souvisí s alkoholem: vinobraní, vinný sklípek, pilsnerfest, pivní slavnosti, jet na vodu, Silvestr a vlastně jakákoliv oslava, festival, koncert… ke všem těmto událostem neodmyslitelně patří alkohol. Co se mnou, když ho nechci pít?


Malá milosrdná lež. Nejlepší taktikou je pořád upíjet nealkoholické Mojito, Piňacoladu nebo Colu s limetkou. Ještě si myslíte, že se mnou bude nuda, když nebudu „pít”?

Propila a protančila jsem tolik nocí, že vím, jak alkohol chutná, vím, co způsobuje, a jak může být super. Vím však také, jaké jsou jeho negativní dopady na člověka a na společnost. A tak, jak se říká, „Alkohol je dobrý sluha, ale špatný pán.”





Chtěla bych, aby nepití alkoholu bylo ve společnosti lépe přijímané a pochopené. Děkuji všem přátelům, kteří přijali mojí změnu s pochopením a respektem. 


PS: Nejsem těhotná!